Oct
1
Sblížení je nepravděpodobné
Mnozí komentátoři a analytikové v posledních dnech spekulovali, že Putinovo vyslání vojsk a zbraní do Sýrie by snad mohlo odrážet snahu ruského prezidenta nalézt vhodnou cestu pro zmírnění tensí se Západem, obzvláště pak s Washingtonem, které se výrazně vyhrotily především kvůli ukrajinské krizi. Ať již je skutečná motivace kremelského vůdce jakákoliv, ohlas na první bojové akce ruského letectva naplnění uvedeného scénáře prakticky vylučuje.
Čelní západní politici i média hlasitě upozorňují, že se prokázalo jejich předchozí podezření – Rusko nehodlá v Sýrii bojovat proti terorismu, popř. radikálním islamistům, kteří jsou v tomto narativu účelově ztotožňováni převážně s organizací Islámský stát, ale především udržet u moci autoritářský režim Bašára Asada. Ruské letouny proto útočí na “umírněnou” opozici (ponechme nyní stranou klíčovou otázku, jakou část z fragmentovaných protiasadovských sil lze euroatlantickou optikou označit za skutečně umírněnou), nikoliv na džihádisty, jak Putin sliboval.
Na Kreml se valí doslova tsunami kritiky ze západního i arabského světa. Její rychlost nenaznačuje větší zájem klíčové politické garnitury na Západě hledat cestičku k oteplení zamrzlých vztahů s Moskvou prostřednictvím protiteroristického boje na syrském bitevním poli. Alespoň ne takového, jehož pravidla bude do značné míry nastavovat samotné Rusko. Nemějme iluze, že ruské angažmá v Sýrii je kompatibilní se západními zájmy v tomto prostoru.
Dá se tedy předpokládat, že ruský zásah v Sýrii poslouží Západu jako vítaná příležitost k ospravedlnění pokračování aktuálního konfrontačního kurzu. Důvod je nasnadě. Poslední akce Kremlu odráží klíčový faktor, který rusko-západní vztahy komplikuje nejvíce. Je jím snaha Moskvy vymanit se z role podřadné mocnosti, kterou jí připsalo nekodifikované post-studenoválečné unipolární světové uspořádání. Sýrie do této globální hry nevstupuje poprvé; mějme na paměti, že jedním z doposud největších úspěchů Putinovy zahraniční politiky bylo zamezení vojenského zásahu západní koalice proti Asadovu režimu v září 2013.
Volné pole pro propagandisty
Druhý aspekt, na který je nutné se připravit, představuje eskalace informační války mezi Ruskem a Západem. Nezapomeňme, že tato bitva rozhodně nezačala spolu s ukrajinskou krizí. Masivní mediální dezinformace byly šířeny již právě ohledně předchozího dění v Sýrii. Rusko dokázalo využít nepřehledné válečné mlhy a poměrně úspěšně zpochybňovat západní líčení Asadova režimu coby původce hlavního zla a utrpení Syřanů. Nejvíce se to projevilo při šetření brutálního chemického útoku v Ghútě u Damašku. Západ do značné míry přišel o svůj informační monopol.
Obdobný scénář se opakuje nyní. Ze Západu a zemí patřících do řad Asadových odpůrců zaznívají zprávy akcentující civilní oběti ruských náletů. Zdůrazňují, že bombardování nemá nic společného s bojem proti terorismu, jelikož nemíří na cíle Islámského státu. Rusko je v reakci popírá a odkazuje na své zdroje hovořící o úderech na jiné islamistické milice, například Džajš al-Fatah. Putin pak prohlásil, že uvedené zprávy se objevily dříve, než ruské letouny vůbec vzlétly.
Jestliže ověřování informací šířených ohledně konfliktu na Ukrajině se stalo krajně komplikovanou záležitostí, filtrování a analýza zpráv přicházejících ze syrského bojiště bude úkol doslova nadlidský. Nezapomínejme, že situace v této zemi je pro zpravodaje a reportéry nesrovnatelně nebezpečnější a podmínky pro samostatnější práci téměř nemožné. Propagandisté na všech stranách tedy budou mít při psaní svých scénářů o poznání volnější ruku.
reklama
Comments
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.