травня
28
Trapné praktiky a pikle zednářů pohledem expertky
Filed Under CZ
Halí je tajemství a mýty o děsivých rituálech. Přes kontroverzní pověst svobodných zednářů patřila k tomuto spolku řada významných osobností. Alfons Mucha jejich atributy vetkl do Slovanské epopeje, W. A. Mozart zase o opery Kouzelná flétna. Co z původních zednářských idejí přežilo do dnešních časů a nakolik je toto společenství v době internetu tajné, poodhaluje v novém vydání měsíčníku Interview historička a členka vědecké rady Muzea svobodného zednářství Jana Čechurová.
Rosenkruciáni, rotariáni, ilumináti a především svobodní zednáři přežívají v povědomí lidí jako tajné spolky. Nakolik jsou v dnešní době ještě skutečně tajné?
Sami by se proti tomuto označení nejspíš ohradili. Žádný z těchto spolků dnes už není tajný, vždyť se o nich můžete leccos dočíst v řadě publikací nebo na internetu, mají dokonce i vlastní webové stránky. Myslím, že by bylo lepší nazývat je diskrétními či spíše uzavřenými elitními společnostmi. V podstatě fungují jako kterékoli jiné spolky. Jejich vznik muselo povolit ministerstvo vnitra a podléhají spolkovému zákonu.
Kde se tedy vzal mýtus o tajnosti těchto spolků?
Pokud budeme mluvit o svobodných zednářích, kterými se zabývám především, tak tohle společenství se ze začátku skutečně scházelo tajně, ale postupem času se diskrétnost omezila především na tajné členství. Respektive člověk může přiznat své členství, ale nesmí prozradit příslušnost žádného jiného bratra, pokud k tomu od něho nedostane souhlas. Takže utajení dnes spočívá především v neveřejnosti členských listů, ale jinak už někdy od počátku dvacátého století je trend se společensky otevírat a představovat veřejnosti svou činnost. Svobodní zednáři se tím snaží demonstrovat, že se v jejich spolku neděje nic nekalého. Je to jeden ze způsobů, jak bojovat proti nejrůznějším předsudkům.
Přesto se o svobodných zednářích dodnes traduje bezpočet pověr. Jaká byla prvotní myšlenka při vzniku tohoto společenství? Kdo mohl vstoupit mezi svobodné zednáře?
Na začátku osmnáctého století vznikali v Anglii svobodní zednáři jako výhradně mužský spolek, přičemž členství bylo podmíněno osobní bezúhonností, ekonomickou nezávislostí, vírou v nadosobní vyšší princip a respektováním určitých pravidel jednání. Členové spolku měli pracovat na sebezdokonalování, stavět sami ze sebe chrám lidství a prostřednictvím druhotné činnosti, kterou byla například charita, zmírňovat nerovnosti ve společnosti a pomáhat v její modernizaci. To znamená, že se na jednu stranu vzdělávali v nejrůznějších oborech, o nichž jim přednášely rozličné autority především z vlastních řad, s nimiž pak o dané problematice diskutovali, na stranu druhou pěstovali povahové vlastnosti a dovednosti, jako je tolerance a sociální inteligence – to je ono bratrství v rámci lóže. Ideálem svobodného zednářství tedy měla být snaha neustále se uprostřed vybraného a ušlechtilého kolektivu všestranně zdokonalovat a následně působit na společnost, aby se rovněž posouvala určitým pozitivním směrem.
Jakou roli při tom hrály nejrůznější rituály, které jsou se svobodnými zednáři spjaty?
Jedním z principů členství u svobodných zednářů byl postup v rámci hierarchie společenství, na základě určitého jednání a řádně vykonávané spolkové činnosti mohl být člověk povýšen na další stupeň. V ten okamžik dochází k různým rituálům, které mají působit na emoční stránku každého člena a umocnit jeho pocit posunu v rámci hierarchie i poznání základních principů.
Jak takové rituály vypadaly? Přetrvaly do dnešních časů?
Většina těch původních byly modifikované rytířské rituály, například pasování pomocí meče. Velmi častým je rovněž motiv smrti. Z toho důvodu, že smrt je mezníkem, který zaprvé ukazuje konečnost našeho života, zadruhé je přechodem do vyšší úrovně poznání. Proto člen svobodných zednářů při rituálu v temné komoře za přítomnosti kostlivce nebo jeho symbolu sepisuje závěť, v níž si ujasňuje, čím je povinen lidstvu, vlasti a sám sobě. Má odhodit pýchu a přijmout poznání, že zatímco člověk je konečný, existují věci nadosobní. Se smrtí proto souvisí i pověstné vstávání z rakve jako součást iniciačního rituálu – přijímaný člen ulehne do rakve, aby se následně jakoby probudil do nového života. Princip rituálů zůstal zachován, jenom už se mnohdy používají jiné rekvizity. Mnoho lidí si myslí, že svobodní zednáři se v podobně mystických rituálech přímo vyžívají, ale jak jsem měla možnost zjistit z dobové korespondence, už v první polovině dvacátého století se značné části zednářů tyhle praktiky jevily poněkud trapné. Budily rozpaky, takže byla snaha je maximálně zjednodušit. Například nahradit skutečnou rakev kobercem, na který by si přijímaný lehl.
Sebezdokonalování, tolerance, skromnost, sociální inteligence, charita, to všechno jsou veskrze pozitivní hodnoty. Kde se tedy vzala tak negativní pověst svobodných zednářů?
Tenhle pel mají zednáři přinejmenším od francouzské revoluce. Jako první tento narativ vytvořila katolická církev, která nejprve přišla s tvrzením, že zednářství vytváří nebezpečnou světonázorovou alternativu, respektive že jde o podporu “neznabožství”, a posléze s tvrzením, že zednáři na tajných schůzích v lóžích vlastně vymysleli francouzskou revoluci. Průkopníkem tohoto názoru byl především jezuita Augustin Barruel.
A co je na tom pravdy?
Rozhodně nelze tvrdit, že by zednáři vymýšleli jakýkoli koncept celospolečenské změny. Protože ale opravdu uvažovali o modernizaci společnosti a hodně věcí, které byly realizovány za francouzské revoluce nebo v jejím důsledku, jim bylo blízkých, nehledě na to, že řada osobností revoluce byla svobodnými zednáři, tak vstoupili do povědomí veřejnosti jako strůjci této dějinné události. A protože se francouzská revoluce – nebo alespoň její odlesk – rozšířila prakticky do celého světa, došlo ke zborcení starého světa a jeho hodnot. A to mnoho konzervativně založených lidí, kteří v nových pořádcích neshledávali nic pozitivního, těžce neslo. Tím dostali svobodní zednáři od antipokrokové společnosti velmi negativní nátěr, jenž přetrval celé devatenácté století, jež je jinak zcela nezpochybnitelně stoletím pokroku.
CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ MĚSÍČNÍKU INTERVIEW, KTERÉ VYŠLO VE STŘEDU 27. KVĚTNA.
Comments
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.