Jul
30
Písnička Půjčovna vrahů z nového alba Papírovej drak Aleše Brichty zpěvákovi prý evokuje ukolébavku Halí, belí. Proto zvolil poněkud kontroverzní text, aby s melodií kontrastoval. Nahrávka obsahuje dvanáct líbivých songů a zní jako z doby, kdy bývalý frontman Arakainu začínal. “Vrátili jsme se k základu, napsali jsme obyčené písničky. Ty jsem dělal naposledy na prvních dvou albech,” říká v rozhovoru Brichta.
Nová deska se jmenuje Papírovej drak. Proč?
Protože mi byl zamítnut název Kriploid. Původně jsem chtěl, aby se tak deska jmenovala, měl jsem na ni vymyšlený obal, ale bylo mi z firmy řečeno, že by se Amíkům můj návrh obalu nelíbil.
Co na tom obalu bylo?
Měl jsem vymyšlenou sochu z Velikonočního ostrova, která má místo nosu ohnuté mužské přirození, což je prý na Američany moc. V té době jsem textoval písničku Papírovej drak, a napadlo mě, že by to mohl být dobrý název pro celé album. Ta deska je totiž o tom, jaký má člověk život. Já lítám ve všem, motám se z rohu do rohu, jsem prostě stejný jako papírový drak.
Kolik lidí na albu pracovalo?
Odnesl to hlavně klávesák Zdeněk Vlč, který to celé musel naprogramovat. Původně měly být programované a samplované i bicí, nakonec jsme se rozhodli, že než aby se s tím někdo musel zvukově upravovat, raději to uděláme živě. Takže nám to nakonec jako host nahrál Martin Vajgl, bubeník Olympicu. Točili jsme totiž u Petra Jandy na Propasti, takže bylo nejjednodušší oslovit jeho. Hostuje tam také na saxofon Vláďa “Boryš” Secký, se kterým se známe dlouhá léta, když s námi jezdil turné, a točil mi už na prvních třech sólových deskách. Poslední host, který nám s tím vypomáhal, byla zpěvačka Lucka Roubíčková, která s námi zpívala sbory. Mám moc rád její projev, kromě toho naše hlasy pasují dohromady.
Na desce je celkem dvanáct písniček, z toho tři coververze…
Ze všech našich nápadů jsme vybrali devět písniček. V té době jsem už věděl, že tam budou tři covery, takže mi to při maximu dvanáct věcí na albu vyšlo. Víc písniček nemá smysl, protože to se pak nedá uposlouchat. Chlapci je pak naprogramovali, natočili, já je nazpíval a bylo to. Já tomu říkám “systém žaves”, tedy “žádné velké sraní”. Nejdřív kompletně natočili muziku, a až když to bylo hotové, jsem na to já psal texty. Většinou jsem je psal pět až deset minut před tím, než jsem měl zpívat.
Tímhle způsobem prý vaše práce funguje celkem běžně.
Ano, na mě řve zvukař: “Hele, pojď zpívat!” A já říkám: “Prosimtě, moment, já si dám ještě kafe.” Tak si udělám kafe, napíšu při něm dva texty a jdu zpívat.
Vyhovuje vám tenhle systém “na poslední chvíli” anebo si pokaždé vyčítáte, že jste to zase nechal na poslední chvíli?
Vyhovuje mi to. Vždycky říkám, že jakmile se na něčem dělá moc, tak z toho vyleze blbost. Člověk vylepšuje, až to dokáže totálně dokopat. První nápad je nejlepší, to je základ. Občas se stane, že něco zahodím. Ale když mám ideu, dokážu si představit, o čem to bude, nemám s tím problém a dokážu to napsat za pár minut. Je potřeba hodně číst, aby měl člověk slovní zásobu.
Většina muzikantů se snaží na každé nahrávce použít nějaké originální prvky. Jak jste na tom v tomto směru vy?
My jsme to také udělali. Na téhle desce nám hraje člověk i na kytaru, což je naprostá novinka, to v životě ještě nikdo nepoužil. (smích) Ale teď vážně. Všechno už bylo vymyšlené, všechno existuje. My jsme se naopak vrátili k tomu starému základu, napsali jsme si prachsprosté a obyčejné písničky. To je to novum. Naposledy jsem klasické písničky dělal na prvních dvou sólových albech, od té doby už ne.
Vy jste původně vycházel z country hudby.
Přiznávám, že jsem původně countrista. Byť je tohle klasická poprocková deska, já tam cítím i nějaké náznaky moderního amerického country. Na té desce jsou normální písničky, které si může každý zazpívat, poslechnout a které myslím nikoho neurazí. To je pro mě důležité.
Zaujal mě název písničky Půjčovna vrahů. O takových věcech se vám zdá nebo odkud se takový nápad zrodil?
Když mi Zdeněk Vlč přinesl demonahrávku téhle skladby, řekl jsem mu: “Proč kradeš lidovky!” Protože ta melodie je totožná jako Halí, belí. Ptal jsem se ho: “Co na to mám vymyslet, ty blbe?” Napadlo mě, že v refrénu budu zpívat “bojim, bojim, bojim, bojim”. Tak jsem přemýšlel, čeho se bojím. Bojím se, že mě někdo podmázne, že mě někdo podřízne, zaškrtí, zastřelí. Na to mě napadla Půjčovna vrahů. Myslím si, že je to docela dobrá idea, otevřít si půjčovnu vrahů by byl byznys jako blázen. Já osobně bych byl schopen začít syslit peníze a šetřit na to, aby někomu uřízli hlavu. Znám spoustu potenciálních kandidátů, kteří by si to zasloužili.
Možná je jen otázka času, kdy něco takového začne fungovat.
Já si myslím, že to tady už určitě funguje, akorát to asi není někde oficiálně v reklamách na TV Nova. Zkrátka webové stránky asi nemají.
text: Katarína Straková
Comments
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.