Dec

5

Příběhy dněpropetrovského klanu

Filed Under CZ 

Příběhy dněpropetrovského klanu

Minulost někdejší popřevratové podnikatelky, vůdkyně oranžového převratu, premiérky a miláčka západních médií zejména po jejím nedávném odsouzení halí spousta nejasností. Z veřejných zdrojů se dá zjistit, že se Julija Tymošenková zasloužila o rozvoj své vlasti, anebo že ona a její blízcí se obohatili nekalým způsobem na úkor samostatné Ukrajiny.

Dr. Jekyll, nebo pan Hyde? Těžko říci. Oficiální životopis na mnohé neodpovídá, a tak právě to, o čem mlčí, působí velice výmluvně.

Každopádně prozrazuje, jak se po rozpadu SSSR i na Ukrajině chytili chytří – nebo vychytralí – lidé hesla, které začátkem 90. let minulého století razil ruský prezident Boris Jelcin: »Vezměte si, kolik unesete!« Mluvil sice o moci, ale majetek přece také znamená moc, že?!

Hvězda ekonomické kybernetiky

Na Ukrajině, podobně jako v Rusku, to pochopila velice rychle skupina dravců, pro něž se rychle vžilo jméno oligarchové. Se státním a za státní se podniká nejlépe, a když nikdo nehlídá, proč si nevzít, řekli si i příslušníci neformálního dněpropetrovského klanu.

V centru sovětského a posléze ukrajinského těžkého a vojenského průmyslu ležel majetek a peníze na zemi, stačilo je jen zvednout.

Oficiální biografie Julije Vladimirovny Timošenkové – až po vzniku samostatného státu si poukrajinštila jméno na Julija Volodymyrivna Tymošenková – hlásí, že se narodila 27. listopadu 1960 v Dněpropetrovsku (dříve Jekatěrinoslav, dnes Dnipropetrovsk) na východní Ukrajině. Matka Ljudmila Těleginová vychovávala dceru sama; otec Vladimir, po rodičích Lotyš, rodinu opustil, když jí byly tři roky. Dívčí jméno Grigjanová jí zůstalo.

V roce 1979, tedy v 19 letech, zahájila studium ekonomické fakulty Dněpropetrovské univerzity, obor ekonomická kybernetika. V prvním semestru se vdala za Alexandra Timošenka a 20. února 1980 porodila dceru Jevgeniji (Jevhenija). Studium absolvovala v řádném termínu v roce 1984 a získala červený diplom. Okamžitě nastoupila do Dněpropetrovského strojírenského závodu V. I. Lenina jako inženýrka ekonomka.

Až potud je vše jasné a přehledné. Cílevědomá a nadaná mladá žena dokázala zvládnout studium i mateřství v časovém rámci pro onu dobu běžném… O jejím životě v dalších etapách se ale můžeme už jen dohadovat: Jak dokázala budoucí autorka více než 50 vědeckých prací, kandidátka věd, vybudovat s manželem už v roce 1988 síť videopůjčoven?

Co ji v roce 1989 přivedlo do Dněpropetrovského mládežnického střediska Terminal do fukce obchodní ředitelky? Proč tam setrvala plné dva roky, během nichž se rozpadl Sovětský svaz a jeho pohrobkové v Rusku, na Ukrajině a v Bělorusku uchopili pevně moc – a majetky? Za čí peníze vznikla korporace Ukrajinský benzín, kterou řídila od roku 1991?

»Vlastní kapitál a bankovní úvěry využívá Tymošenková na nákup pohonných hmot a maziv. Právě to potřebovala společnost v té době nejvíc. Rok 1991 byl rokem krachu obří státní a ekonomické struktury, rokem inflace a … okamžité likvidace ukrajinského zemědělství,« líčí jekyllovský životopis.

Připomíná to bohatýrské popřevratové roky v Československu a později v ČR. Úvěry se dávaly na potkání, resp. podle známosti (Škodovka, Poldi a další by mohly vyprávět) a bájilo se, jak se tím pomáhá tuzemské ekonomice.

Podrobnosti o podnikání Ukrajinského benzínu halí fráze, že vznikl ze spojení kapitálu Tymošenkových starších (manželových rodičů) a mladších (Julije a Alexandra). Firma si rychle vybudovala monopolní postavení v dodávkách pohonných hmot zemědělcům v Dněpropetrovské oblasti.

Souběžně s tímto podnikem vznikl mezinárodní koncern Sial, který se specializoval na těžbu kamene. Některé zdroje tvrdí, že koncern privatizoval řadu lomů a podle deníku Svoboda vlastnil 25 % akcií závodu na těžbu a zpracování červené žuly z jediného světového ložiska v Tokovském na jihu Dněpropetrovské oblasti. Denní těžba dosahuje 12 tisíc kubíků, za jeden kubík se na světových trzích platí 7000 dolarů, tvrdí zdroje.

V polovině 90. let založila Tymošenková s Viktorem Pinčukem korporaci Společenství. Věnovali se plynovým obchodům, avšak spolupráce nebyla dlouhá. V roce 1995 se totiž budoucí tvář tzv. oranžové revoluce stává šéfkou korporace Jednotné energetické soustavy Ukrajiny (JESU), která vznikla z dosavadního Ukrajinského benzínu.

Vydělává na barterech především s Ruskem: prodává výrobky ukrajinských firem a za utržené peníze nakupuje energetické zdroje, především ropné. Už po roce však má společnost s mnohamilionovým obratem »politické« a následně i finanční problémy. »Tymošenková proto odchází do politiky,« hlásí bezelstně jekyllovský životopis.

»Čistá« politička vs. »zločinecké kruhy«

Úspěch se dostavil. V roce 1996 se stává poslankyní Nejvyššího sovětu, o dva roky později už vede jeho rozpočtový výbor. »Vypracovala návrhy rozpočtového a daňového kodexu, nový systém důchodového a zdravotního zabezpečení, způsob, jak splatit dluhy penzistům i zaměstnancům. Pod jejím vedením zpracoval rozpočtový výbor program ‘Za 100 týdnů přijde slušný život’,« hlásí oficiální životopis a dále pokračuje v líčení jejích reformních i politických kroků – včetně obhajoby kandidátské práce Státní regulace daňové soustavy.

V předvečer Nového roku 2000 se stává vicepremiérkou pro paliva a energetiku. Zpracovává Státní energetickou koncepci a protikorupční program Čistá energie. Za cíl si klade zejména likvidaci korupce a působení kriminálních živlů v palivovém a energetickém komplexu.

Zřejmě neuspěla, když musela po roce odstoupit. Životopisci to vysvětlují takto: »Zločineckým kruhům vadila její aktivní činnost a posílení její role v politickém životě země. Na základě vykonstruovaných obvinění byla 13. února 2001 zatčena. Už v březnu však pečorský okresní soud v Kyjevě konstatoval, že obvinění jsou neopodstatněná a zrušil rozhodnutí o vazbě.«

Zda bylo zatčení Tymošenkové inspirováno tím, že jen o čtyři dny dříve iniciovala vznik Fondu národní spásy, jenž si kladl za cíl zbavit moci »zločinný režim Leonida Kučmy«, či kompromitujícími materiály o jejím dřívějším podnikání, zdroje mlčí.

Jisté je pouze, že během tří let vytvořila s budoucím prezidentem Viktorem Juščenkem protikučmovský blok a získala pro něj podporu veřejnosti. V listopadu 2004 začala tzv. oranžová revoluce, která přivedla Juščenka do prezidentského paláce a Tymošenkovou do čela vlády. Za jaké peníze?

Nebylo to drahé

»Kanály zahraničního financování byly dokonale propracovány už při přípravě Miloševičova pádu v Jugoslávii. Stejný systém byl použit v Gruzii a na Ukrajině,« píše se v knize Na prahu »oranžové« revoluce…… Zaujal-li vás tento článek, můžete si jeho pokračování přečíst na straně 8 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

(kp)

Comments

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.