Masový hrob 852 lidí na dně Baltu halí otázka. Proč?

Filed Under CZ

Martin Novák Ikona nejhorší lodní neštěstí

Praha – Začátek devadesátých let byl pro pobaltské republiky obdobím euforie. Litva, Lotyšsko a Estonsko sice měly ekonomické problémy, ale užívaly si prvních let nezávislosti po rozpadu Sovětského svazu, jehož součástí byly nedobrovolně přes půl století.

Ve Vilniusu, Rize i Tallinnu rychle navazovali zpřetrhané kontakty se Západem. Hlavně se Skandinávií, ke které mají kulturně blízko především Estonci, hovoří jazykem příbuzným finštině.

Součástí tohoto trendu bylo i posílené námořní spojení mezi přístavy na různých březích Baltského moře. Společnost, v níž měl podíl estonský stát, koupila trajekt, vyrobený v roce 1979 v Německu a poté roky plující na trase z finského Turku do Stockholmu.

Nový život trval necelé dva roky

Pod novým názvem Estonia začal trajekt v roce 1993 převážet pasažéry, automobily a další náklad na lince Tallinn – Stockholm.

Trajekt Estonia

Autor: wikimedia<!– Autor:wikimedia–>větší obrázek »

Jeho nové působení pod novým jménem ale skončilo tragédií, která otřásla historií lodní dopravy jako málokterá jiná.

V noci z 28. na 29. září 1994 se trajekt potopil nedaleko finského ostrova Utö. V Baltu během několika minut skončil život 852 lidí, zachránit se jich podařilo jen 137.

Světem obletěla fotografie, která se stala symbolem tohoto neštěstí. Vrtulník odlétá z místa neštěstí s bezvládným tělem zavěšeným na laně.

Potopení Estonie patří k těm nehodám, kde i po zdlouhavém vyšetřování zůstávají nejasnosti a otázky. I po osmnácti letech.

Trajekt vyplul podle plánu v sedm hodin večer z Tallinnu. Počasí bylo špatné a vlny dosahovaly výše až šesti metrů, což ale nebylo nijak mimořádné.

Voda se valila zepředu

Katastrofa odstartovala padesát minut po půlnoci. Z přední části se ozvala velká rána, po ní několik dalších. Přední hledí, tedy prostor, kterým najíždějí automobily, se otevřelo a nabíralo vodu zhruba ve čtvrt na dvě ráno.

Deset minut před druhou hodinou už se nad Estonií zavřela voda. Z Finska dorazili první záchranáři kolem čtvrt na tři, ale pro většinu cestujících pozdě.

Mnohaleté vyšetřování dospělo k závěru, že se vrata v prostoru, kde stály automobily, otevřela kvůli vysokým vlnám a poryvům větru. Ale přispěla k tomu nedostatečná údržba lodi. Vyšetřovatelé rovněž konstatovali, že trajekt byl původně určen pro plavby v pobřežních vodách, nikoliv na otevřeném moři.

Kritika se snesla také na hlavu posádky kvůli pomalým reakcím a rovněž tomu, že kapitán nevydal příkaz ke zpomalení plavby. Pro Švédsko i Estonsko je 28. září 1994 smutným výročím. Většina obětí totiž pocházela buď ze Švédska (501 mrtvých), nebo Estonska (285 mrtvých).

Ve Stockholmu i Tallinnu stojí památníky se jmény všech utonulých. Jsou mezi nimi i občané více než deseti dalších států, žádní Češi na palubě Estonie v osudnou noc nebyli.

Teorie o výbušninách

Švédská vláda odmítla četné žádosti pozůstalých o vyzvednutí těl všech obětí, namísto toho navrhla vrak zalít betonem a vyhlásit ho za pietní místo, masový hrob zemřelých cestujících.

Estonsko Estonia trajekt

Památník obětem v Tallinnu.Autor: wikimedia<!– Autor:wikimedia–>větší obrázek »

Tento návrh vedl později ke zpochybnění oficiálních závěrů, neboť se vyrojily spekulace, že Stockholm si přeje něco utajit.

Vyšlo najevo, že Estonie během roku 1994 přepravovala vojenská zařízení z Pobaltí do Švédska. Mělo se však jednat o elektroniku, nikoliv o výbušný materiál. A ani tento náklad na lodi 28. září 1994 zřejmě nebyl.

Potápěči, kteří se v následujících letech k vraku potopili, zase tvrdí, že viděli trhliny, které mohly způsobit jen exploze. Zatímco u jiných případů námořních katastrof jsou důvody víceméně jasné, u Estonie někteří pochybují…

Ať stálo za potopením Estonie cokoliv, je to co do počtu obětí osmá nejhorší námořní havárie v dějinách. A nejhorší, ke které došlo ve vodách v blízkosti evropské pevniny.